Ve své praxi často pracuji s dětmi, které trpí vrozenou dyspraxií. Tato diagnóza se poslední dobou stala velkým tématem. Řadíme ji do skupiny takzvaných dys-poruch, většina společnosti však o ní nikdy neslyšela. Děti s touto poruchou jsou často označovány jako nemotorné či nešikovné.
Ve skutečnosti se jedná o poruchu schopnosti mozku zpracovávat přicházející vjemy a reagovat na ně, což se projevuje špatným prováděním koordinačně složitějších pohybů a úkonů. Pozitivní je, že ergoterapie těmto dětem dokáže pomoci.
Dyspraxie se v běžném životě a u každého jedince projevuje jinak – děti například neumí zacílit pohyb, špatně odhadují uchopování předmětů – vylijí skleničku či příliš tlačí na tužku, špatně plánují svou trasu a častokrát do něčeho narazí. Učení nových pohybových dovedností je pro ně mnohem náročnější a zdlouhavější než pro jejich vrstevníky.
V rámci kurzu, který probíhal v Ostravě, jsem získala nové a velice cenné zkušenosti a inspiraci, jak s dyspraktickými dětmi pracovat. Účastnila jsem se také školení MABC-2, které představuje nejucelenější a nejkomplexnější diagnostiku pro testování motoriky dětí.