VESTIBULÁRNÍ SYSTÉM JE JAKO GPS PRO NAŠE TĚLO
Rovnováha (vestibulární systém) je nesmírně důležitý smyslový vjem, jehož centrum se nachází ve středním uchu. Stará se o naše bezpečí během jakékoliv pohybu.
Rovnováha se velmi rychle vyvíjí už od narození dítěte – od prvních vzpřímení přes přetáčení se, lezení, vstávání a další motorické aktivity.
Hrubá motorika, kam se rovnováha řadí, dozrává okolo čtvrtého roku věku, rovnováhu ale trénujeme prakticky celý život.
S poruchou vestibulárního systému souvisí mnoho obtíží, které našim dětem komplikují provádění každodenních aktivit. 🤔 Například pokud dítě vyhledává extrémní pohyb (rychlé houpání do velkých výšek, točení se, …), trpí tzv. hyperkinézou. Takové děti mají často problém sedět u stolu, soustředit se, či jen v klidu stát, protože se neustále potřebují pohybovat a stimulovat vestibulární aparát.
Opakem je hypokinéza, kdy mají děti k pohybu někdy až odpor nebo mají z pohybu dokonce strach.
Pokud se dítě nedokáže při sezení u stolku plně věnovat úkolu, může to také znamenat, že se jeho pozornost zcela zaměřuje na pouhé udržení rovnováhy a není tedy schopno soustředit se na cokoliv dalšího.
S rovnováhou jsou neodmyslitelně spjaty i další smyslové vjemy jako je zrak 👁️, sluch👂, propriocepce a další. Pokud je jeden z těchto smyslů narušen, pravděpodobně se to projeví na poruše stability.
Vývoj dítěte si lze představit jako jakési schody , kdy se na prvním schodu nachází hrubá motorika, a tedy i stabilita. Pokud není tento „schod“ adekvátně zdolán, odrazí se to u vyšších funkcí, například při grafomotorice, jemné motorice a kognitivních funkcí.
Při ergoterapii se tedy často při řešení nejrůznějších obtíží vracíme zpět, abychom zjistili, zda se nejedná o důsledek nestability.
K tréninku rovnováhy využíváme nejrůznější nestabilní plochy, které zakomponujeme do hry, která děti baví a je pro ně dostatečnou motivací.
