OD ČÁRANICE K POSTAVĚ
Grafomotorika (kreslení, psaní, malování, …) je důležitou neverbální aktivitou, při které děti vyjadřují své názory, pocity a poznatky. Tato dovednost úzce souvisí s hrubou i jemnou motorikou, senzorikou a řečí. Pokud je jedna z těchto oblastí opožděna nebo narušena, s velkou pravděpodobností se to projeví i v oblasti grafického projevu.
Dětská kresba se začíná vyvíjet zhruba od osmnáctého měsíce věku dítěte, a to formou úderů tužky o papír nebo formou krátkých čar, zatím však bez kontroly očí. V této fázi je důležitější proces nežli samotný výtvor. Není tedy vhodné děti příliš ovlivňovat, opravovat úchop a do kresby jim neustále zasahovat. Mohlo by se totiž stát, že o kreslení ztratí zájem.
Okolo třetího roku se začíná objevovat správný úchop psacího náčiní a zlepšuje se vizuomotorika (koordinace oka s rukou). Díky tomu už dítě dokáže obtáhnout jednoduché čáry.
Velký posun v grafomotorice nastává tehdy, když dítě svůj obrázek pojmenuje – mluvíme o tzv. „pojmenované čáranici“, která vypovídá o tom, že si dítě začíná uvědomovat podobnost svého výtvoru s něčím z okolí.
Další významným milníkem je „hlavonožec“, který se objevuje mezi 3. a 4. rokem. Představuje postavu – většinou člena rodiny, který má pouze hlavu, z níž vystupují končetiny. Tento způsob zobrazení člověka se dynamicky vyvíjí. Okolo šesti let již dítě kreslí postavu zřetelně členěnou s mnoha detaily – toto je jednou z metod posouzení školní zralosti dítěte.
Vývoj grafomotorických dovedností je velmi náročný proces na koordinaci těla, prstů a ruky s pohyby očí a závisí na rozvoji dalších nezbytně důležitých funkcí. Proto je vhodné na děti nespěchat a co nejvíce je podporovat. Každé dítě má své vlastí tempo, které je potřeba respektovat.
Při jakékoliv aktivitě u stolečku je také nutné dbát na správnou polohu – nohy by měly být vždy opřeny, aby byly děti při hře stabilní a mohly svou pozornost plně věnovat dané aktivitě.
Dětská kresba je velmi důležitá činnost, v níž se odráží psychický vývoj dítěte, jeho chápání prostředí, ve kterém žije a schopnost jej zobrazit. Kresba má také velký význam z hlediska psychologie. Odráží se v ní totiž i emoční stav dítěte, jeho radosti i strachy – to, co je pro něj důležité a také vztahy mezi lidmi.
Mějme na paměti, že kresba je způsob, jak s námi děti komunikují a někdy nám touto formou sdělují pocity a emoce, které neumí jinak vyjádřit. Věnujme tedy výtvoru dostatečnou pozornost.
9